Cesta k dětskému elektrokolu
Bydlíme v Beskydech, kde „rovina“ je sprosté slovo. V době, kdy se rodily první elektro kola prapodivných konstrukcí jsme objevovali kouty Česka na klasických 26“ kolech. Postupně se i naše rodina rozrostla o dalšího člena a nechtěli jsme juniora ochudit o cykloturistické poznávání naší krásné země. To už bylo v době, kdy už se světu začaly ukazovat vcelku zajímavé konstrukce elektro kol se středovým motorem. Každý kdo používal sedačku s juniorem na běžném kole, časem pocítil jak jeho váha roste a začíná limitovat délku dojezdu rodiče, o nastoupané výšce nemluvě. Často se stávalo, že po výjezdu junior „zapnul“ své hypermotory, ale rodiče byli tak utahaní a vyřízení, že s obtížemi stíhali jeho tempu.
Něžná polovička naší rodiny zavelela k vyzkoušení převratné a hodně diskutované novinky ve formě elektrokola. To se psal rok 2016 a na trhu bylo spoustu kol s přilepenou baterií na rámu, které spíše připomínaly „babetu“ než kolo. Po dlouhých debatách, jestli to máme zapotřebí a jak se na nás bude okolí dívat, jsme zapůjčili testovací kolo Specialized HT 29“. Byl syrový podzim, nahoře na kopcích už skoro sněžilo, když jsem vyrazil na testovací jízdu. S dojezdem 55 km a nastoupenými cca 1400 výškovými metry jsem dojel s 10% baterie. Byl jsem hodně rozladěný z výkonu kola = jako každý nováček na elektrokole, který četl 100x všechny specifikace s dojezdy kola až 120 km. Navíc jsem se po jízdě necítil jako nově zrozený, spíše jsem byl utahaný, ale přičítal jsem to zimě :-). Plány tras s dojezdy okolo 80 km a 2000 výškových metrů se rozplynuly a pochopil jsem, že elektrokolo nemá vlastní jadernou elektrárnu. Nicméně po zhodnocení trasy, kterou jsem ujel za poloviční čas, který bych na ni strávil na běžné kole, jsme v rodině rozhodli, že převratnou novinku zakoupíme ve 2 kusech. A to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme tehdy mohli udělat. Hlavně jsme nepodlehli tlaku okolí, které nám to ještě dlouho připomínalo, že to nemáme zapotřebí.
Hned následující rok jsme začali s poznáváním krásných zákoutí Česka v plné síle, bez omezení a i junior si jízdu v sedačce náležitě užíval. Délka tras i výškové metry se násobně zvětšily. Postupně jsme přešli s juniorem ze sedačky na systém follow me, kde jsme nejprve jezdili s 16“ kolem a následně s 20“ kolem. Výhoda byla, že jsme mohli juniora dopravit na pěkné cesty bez provozu a tam se mohl postupně seznamovat s jízdou na kole. Takto jsme jezdili 3 roky, kdy už váha juniora, follow me a dětského kola byla i nad síly e-biku, nemluvě o váze celého systému.
A protože tady u nás v Beskydech je jízda s dětmi trošku obtížnější a nechceme jezdit jen po městě nebo cyklostezce okolo Bečvy, tak jsme začali pátrat po něčem co by bavilo všechny. Tahání na laně jsme po několika pokusech zavrhli, protože efekt byl podobný jako u follow me. Chtěli jsme, aby dítě jezdilo samo, ale kopce to úplně neumožňovaly a junior byl vcelku „vzteklý“ ze sebemenšího kopečka, nemluvě o délce trasy. Ani motivace ve formě zmrzlin a pamlsků nepomohly.
Jako postupný fanda do elektrokol sleduji, co se ve světě na poli elektro cyklistiky děje a hltám každou novinku. Postupně jsem objevil, že existuje několik typů dětských kol, ale jejich ceny jsou celkem astronomické. Nejvíce mě oslovila německá značka ben-e-bike, která jde svou vlastní cestou, používá extrémně lehké rámy a pohon v zadním kole. Jenže ta cena je taky německá. Nicméně osud tomu chtěl a podařilo se nám zakoupit starší verzi 20“ ben-e-biku. Problém byl, že údaje o velikosti kola na oficiálních stránkách byly jiné, než bylo kolo a pro našeho 7mi letého juniora bylo tak na hraně a tak přešla jeho přestavba. Nicméně již první jízdy potvrdily, co jsme si mysleli. Tohle je cesta, kterou chceme jít, junior byl nadšený z jízdy, do kopce kolo letí a z kopce nemá problém i těžším terénu díky hydraulickým brzdám Magura.
Čas způsobil, že elektrokolo již v naší komunitě není „sprostým“ slovem a když kamarádi viděli na sociální síti, jak si náš junior poradí s kopcem, kde i dospělý má co dělat, tak začaly chodit dotazy. Kde koupit takové kolo a co až dítě vyroste, kde seženeme další, kam dáme 2 kola, atd. A tyto otázky trápily i nás a věděli jsme, že čas nezastavíme a junior brzy z 20“ vyroste. V té době jsem začal komunikovat s výrobcem unikátního systému v Číně, který by byl řešením většiny našich otázek.
Po důkladném přeměření dostupných dětských kol, jsem dospěl k závěru, že systém na vybrané dětské kola půjde použít a dokonce nebudu odkázaný na jediného výrobce. A jelikož vývoj dětských kol následuje ty dospělácké, tak se rodí krásné konstrukce kol směrem do trailů a přírodního ježdění. Pro naše první kolo jsme zvolili španělského výrobce ORBEA. Kolo v ČR bylo nedostupné, naštěstí v sousedním Německu bylo kol několik. Cena samotného dětského kola není malá, ale kolo je osazeno špičkovými komponenty a po předělání pevné na vzduchovou vidlici v kombinaci s pláštěm v šíři 2,6“ se z kola stal plnohodnotný trailový speciál do drsnějších podmínek zdejších kopců.
Cesta k dětskému elektrokolu
Bydlíme v Beskydech, kde „rovina“ je sprosté slovo. V době, kdy se rodily první elektro kola prapodivných konstrukcí jsme objevovali kouty Česka na klasických 26“ kolech. Postupně se i naše rodina rozrostla o dalšího člena a nechtěli jsme juniora ochudit o cykloturistické poznávání naší krásné země. To už bylo v době, kdy už se světu začaly ukazovat vcelku zajímavé konstrukce elektro kol se středovým motorem. Každý kdo používal sedačku s juniorem na běžném kole, časem pocítil jak jeho váha roste a začíná limitovat délku dojezdu rodiče, o nastoupané výšce nemluvě. Často se stávalo, že po výjezdu junior „zapnul“ své hypermotory, ale rodiče byli tak utahaní a vyřízení, že s obtížemi stíhali jeho tempu.
Něžná polovička naší rodiny zavelela k vyzkoušení převratné a hodně diskutované novinky ve formě elektrokola. To se psal rok 2016 a na trhu bylo spoustu kol s přilepenou baterií na rámu, které spíše připomínaly „babetu“ než kolo. Po dlouhých debatách, jestli to máme zapotřebí a jak se na nás bude okolí dívat, jsme zapůjčili testovací kolo Specialized HT 29“. Byl syrový podzim, nahoře na kopcích už skoro sněžilo, když jsem vyrazil na testovací jízdu. S dojezdem 55 km a nastoupenými cca 1400 výškovými metry jsem dojel s 10% baterie. Byl jsem hodně rozladěný z výkonu kola = jako každý nováček na elektrokole, který četl 100x všechny specifikace s dojezdy kola až 120 km. Navíc jsem se po jízdě necítil jako nově zrozený, spíše jsem byl utahaný, ale přičítal jsem to zimě :-). Plány tras s dojezdy okolo 80 km a 2000 výškových metrů se rozplynuly a pochopil jsem, že elektrokolo nemá vlastní jadernou elektrárnu. Nicméně po zhodnocení trasy, kterou jsem ujel za poloviční čas, který bych na ni strávil na běžné kole, jsme v rodině rozhodli, že převratnou novinku zakoupíme ve 2 kusech. A to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme tehdy mohli udělat. Hlavně jsme nepodlehli tlaku okolí, které nám to ještě dlouho připomínalo, že to nemáme zapotřebí.
Hned následující rok jsme začali s poznáváním krásných zákoutí Česka v plné síle, bez omezení a i junior si jízdu v sedačce náležitě užíval. Délka tras i výškové metry se násobně zvětšily. Postupně jsme přešli s juniorem ze sedačky na systém follow me, kde jsme nejprve jezdili s 16“ kolem a následně s 20“ kolem. Výhoda byla, že jsme mohli juniora dopravit na pěkné cesty bez provozu a tam se mohl postupně seznamovat s jízdou na kole. Takto jsme jezdili 3 roky, kdy už váha juniora, follow me a dětského kola byla i nad síly e-biku, nemluvě o váze celého systému.
A protože tady u nás v Beskydech je jízda s dětmi trošku obtížnější a nechceme jezdit jen po městě nebo cyklostezce okolo Bečvy, tak jsme začali pátrat po něčem co by bavilo všechny. Tahání na laně jsme po několika pokusech zavrhli, protože efekt byl podobný jako u follow me. Chtěli jsme, aby dítě jezdilo samo, ale kopce to úplně neumožňovaly a junior byl vcelku „vzteklý“ ze sebemenšího kopečka, nemluvě o délce trasy. Ani motivace ve formě zmrzlin a pamlsků nepomohly.
Jako postupný fanda do elektrokol sleduji, co se ve světě na poli elektro cyklistiky děje a hltám každou novinku. Postupně jsem objevil, že existuje několik typů dětských kol, ale jejich ceny jsou celkem astronomické. Nejvíce mě oslovila německá značka ben-e-bike, která jde svou vlastní cestou, používá extrémně lehké rámy a pohon v zadním kole. Jenže ta cena je taky německá. Nicméně osud tomu chtěl a podařilo se nám zakoupit starší verzi 20“ ben-e-biku. Problém byl, že údaje o velikosti kola na oficiálních stránkách byly jiné, než bylo kolo a pro našeho 7mi letého juniora bylo tak na hraně a tak přešla jeho přestavba. Nicméně již první jízdy potvrdily, co jsme si mysleli. Tohle je cesta, kterou chceme jít, junior byl nadšený z jízdy, do kopce kolo letí a z kopce nemá problém i těžším terénu díky hydraulickým brzdám Magura.
Čas způsobil, že elektrokolo již v naší komunitě není „sprostým“ slovem a když kamarádi viděli na sociální síti, jak si náš junior poradí s kopcem, kde i dospělý má co dělat, tak začaly chodit dotazy. Kde koupit takové kolo a co až dítě vyroste, kde seženeme další, kam dáme 2 kola, atd. A tyto otázky trápily i nás a věděli jsme, že čas nezastavíme a junior brzy z 20“ vyroste. V té době jsem začal komunikovat s výrobcem unikátního systému v Číně, který by byl řešením většiny našich otázek.
Po důkladném přeměření dostupných dětských kol, jsem dospěl k závěru, že systém na vybrané dětské kola půjde použít a dokonce nebudu odkázaný na jediného výrobce. A jelikož vývoj dětských kol následuje ty dospělácké, tak se rodí krásné konstrukce kol směrem do trailů a přírodního ježdění. Pro naše první kolo jsme zvolili španělského výrobce ORBEA. Kolo v ČR bylo nedostupné, naštěstí v sousedním Německu bylo kol několik. Cena samotného dětského kola není malá, ale kolo je osazeno špičkovými komponenty a po předělání pevné na vzduchovou vidlici v kombinaci s pláštěm v šíři 2,6“ se z kola stal plnohodnotný trailový speciál do drsnějších podmínek zdejších kopců.